PROSTĚ DOBRÝ - osobní web MARTINA BOHMANA

AKTUALITY

9. a 10. etapa

V poslední náročné (124 km) a měřené etapě, která rozhodla o konečném pořadí, dojel Petr jako 22. a celkově obsadil 38. místo se ztrátou 7 a půl hodiny na vítěze. Ztráta ale vůbec neni důležitá. Hlavní je, že Petr zvládl celý závod dojet a podat vynikající výkon. Škoda technických problémů, které ho potkaly, jinak by určitě figuroval v pořadí výš. Gratulujeme a smekáme!

V poslední 10. etapě (49 km) už se pořadí neměnilo a závodníci pouze slavnostně dojeli do cílového města. Všem se započítával čas prvního.

Ještě připojujeme Petrův závěrečný komentář:

Huraaa!:-)
 
Tak jsme v cili:-). Posledni kroky vcera i dnes ale stali za to. Dnes (ci spise vcera, protoze pisu ten mail nadvakrat:-)) to mela byt takova formalita, neco jako nedelni spolecna slavnostni vyjizdka dlouha "pouhych" 49 km, ale po ceste tam byly takovy stojky, ze jsem si to fakt moc nevychutnaval. Prevyseni pres 1000m:-). Hlavne kdyz uz je clovek tak nejak nastaveny, ze ted uz je konec trapeni a pritom jsem to musel hned nekolikrat tahat na nejlehci prevod, abych ty kopce vubec vyjel! Rada lidi uz to radsi tlacila pesky:-). Navic se nam pak hned asi tri jezdci jeste vyvaleli ve sjezdech v prachu, protoze ty byly stejne prudke jako ty vyjezdy, a v te grupe s upadajici koncentraci se neni cemu divit... Finis byl primo u more, a tak jsme tam pak vsichni rovnou vlitli, nekteri magori dokonce na kole, coz v te slane vode znamena kompletni nutny servis:-). Ale co, ted to bylo uz kazdemu jedno...
 
V dnesni etape uz se vubec nezavodilo, melo se sice zavodit poslednich 10 km, ale organizator to kvuli tem padum a provozu na "silnici" (jako obvykle sterkovka, i kdyz tentokrat celkem slusna) radeji zrusil a nechali jsme vyhrat tu posledni ze tri holek, co to cele absolvovali. Ta si to zaslouzila, protoze byla taky dost dobra (do 7. epaty lepsi nez ja:-)), ale ty dve dalsi ji vyfoukli vsechny etapove a jine vavriny...
 
Oslava se pak odehrala vecer v hezke restauraci v Cape Tribulation, predali se vsem mensi a vetsi krokodyli na pamatku, poradne jsme se prezrali a vetsina zavodniku zmizela uz kolem jedenacte do hotelu na kute, protoze toho meli vsichni fakt plny brejle...
 
Co se tyce posledni zavodni etapy, tak ta opravdu stala za to. Zacatek na silnici a slusnem sterku byl pak vykopen postupne se zvedajicimi kopci a od obcerstovavacky na zhruba 72. km to byl fakt masakr. Nejdriv asi 1.5 km kopec se stoupanim az 30% a potom furt nahoru a dolu, nahoru a dolu a nahoru a dolu nejdriv po slusnych a od asi 92. km po hodne rozbitych cestach az do 107. km. Celkem byla etapa dlouha asi 124 km s prevysenim kolem 2000m.
 
Nastesti jsme v tom silenem kopci ve ctyrech ujeli nasi skupine a ti 3 pak ujeli me, takze jsem to jel skoro cele sam, coz bylo moje zbozne prani, protoze to byly dost technicke pasaze, kde normalni lidi nektere useky i prechazeli, bylo tam i par brodu (z nichz jeden pesi) a minimalne jeden kopec bylo treba tlacit. Cele to pak bylo zakoncene nejprudsim sjezdem cele Crocodile Trophy, kde by se urcite rada zavodniku (vcetne me) minimalne prizabila, kdyby na to organizatori nekolikrat durazne neupozornovali, ze to musime jet velmi opatrne a vcas brzdit, brzdit, brzdit...
 
V predposlednim sjezdu jsem si bohuzel vybral posledni kousek smuly a pichnul, a tak jsem i pres urputnou snahu o co nejrychlejsi opravu ztratil 8 min. a predjelo me asi 5 lidi vcetne triclenne belgicke skupinky s nejlepsi zenskou Karen Steurs. Tu skupinku jsem pak nastesti za chvilku sjel a dovezli me celkem svizne do cile, protoze se asi bali, aby je nedojela Merida s Joanne Bennet a hnali to furt asi petatricet... No sotva jsem se uvisel a dekoval bohu, ze na te smule bylo o trochu stesti, protoze sam bych se tam proti vetru trapil o dost dyl...
 
No a ted uz me ceka "jenom" snorchlovaci vylet na Velky barierovy utes, 2. listopadu vyrazim do Brisbane a 4.11. pak domu. Takze se tesim brzy na shledanou!:-)
 
Mejte se!
 
P. 
Žádné komentáře