PROSTĚ DOBRÝ - osobní web MARTINA BOHMANA

AKTUALITY

Aconcagua - VRCHOL!

Bratři uhlíci dosáhli ve čtvrtek vrcholu Aconcaguy (6962m.n.m). Oba se ozvali již po úspěšném sestupu a jak vidno z jejich informací, nebyla to vůbec sranda.

My gratulujeme k super výkonu a vy čtěte dále...

 

Zdar i bez sily,
ve ctvrtek kolem poledne jsem stanul na mete 6962 m.n.m. O hodinu a ctvrt pozdeji dosel i bracha. Byla to docela krutost. Ale postupne...


Prvni prekerka nastala uz pri odletu. Ve Vidni jsem si dal Bratwurst a dost rzchle mi bylo zle. Takovy let jsem nezazil, celekem jsem vcetne Madridskeho letiste blil asi 6x a pri vzletu do Buenos Aires jsem myslel ze umru. Propotil jsem totalne tricko a cekal na milosrdnou smrt. Nakonec to nejak dopadlo, ale pulku letu jsem myslel, ze vypustim dusi.


Nasledujici presun z Buenos do Mendozy uz byl lepsi a neco malo snedl. V Mendoze jsme vyridily vsechny povinnosti a ja se poprve i normalne najedl, i kdyz ne moc. Nasledoval presun autobusem do vychoziho bodu na aconcaguu. Tam jsme asi polovinu veci nalozili na muly, abychom vsechno nemuseli do zakladniho tabora tahat na zadech. Cesta do zakladniho tabora trvala 3 dny, s tim ze jsme sli na dvakrat + v prvnim tabore jsme spali 2 noci, jelikoz jsme si udelali aklimatizacni cestu pod jizni stenu Aconcaguy, ktera je fakt monumentalni a je jen pro skutecne horolezce. Uz zde jsem si udelal vyskovy rekord 4250m. Dalsi den jsme dorazili do zakladniho tabora Plaza de Mulas - 4350m. Zde jsme postavili jeden stan a druhy jsme meli na vyssi tabory. V zakladnim tabore jsme meli k dispozici velky stan na vareni, normalni zachod - dira v podlaze:-) Jinak jsme nafasovali igelitku do ktery se melo kadit ve vyssich taborech. Nakonec jsme ji moc nepouzili, protoze nasledovali strevni problemy a tahat sebou hnedou vodu v igelitce nebylo moc lakave...


Co se tyce dalsiho postupu, tak jednotlive vyskove tabory jsou nasledujici:
Plaza de Mulas - zakladni tabor - 4350m
Canada - cca 5050m
Nido de Condores - cca 5550m
Berlin (resp. White rocks, ktery je asi o 50 vyskovych meru vys) - 5960m
 
Prvni den jsme vynesli stan do Canady, postavili ho a sli zase dolu.
Druhy den jsme vynesli do Canady zbytek potrebnych veci pro vystup a jidlo a pokracovali pro aklimatizaci do Nida a zase jsme se vratili do Canady, kde jsme prespali.
Dalsi den jsme prenesli stan do Nida a sesli do zakladniho tabora, protoze hlavne brachu bolela hlava. Samozrejme bolela i me, jelikoz je to velky nezvyk na tu vysku. Dole jsme si zjistili pocasi a vyrazili druhz den zas nahoru. Spali jsme v Nidu.
Nasledujici den jsme sli kousek nad Berlin uplne na lehko kvuli aklimatizaci a zase zpet. Ten den byl skvely az do vecera, kdy jsme si poprve dali nedesinfikovanou vodu z jezirka v Nidu. Tim zacali nekoncene problemy se srackou. Nasledujici den, kdy jsme vse nesli najednou do Berlina (asi 20kg kazdy) byl kruty. Ja sel asi 5x na zachod a bracha obdobne. Bylo to silene. Navic v Berline uz neni zadny pristup k vode a musi se rozpoustet snih. To je velka zabava, jelikoz jedna flaska trva tak pul hodiny. Takze vycerpany a dehydrovany jsme jen tavili a tavili snih.


Pristi den rano v 5 jsme vyrazili smer vrchol. Chteli jsme jit uz v pul, al nejak jsme to poprve moji vinou nezvladi:-) V pul totiz vyrazela ceska banda lidi, kteri tam byli s cestovkou. Docela jsme k nim druzili, ale vse jsme delali a postupovali sami a trochu jinak.
Vyrazili jsme tedy v pet a asi po 2 hodinach bracha totalne vytuh a byla mu strasna zima. Nasledovalo asi pul hodinove dooblekani, behem ktereho jsem sel pustit hnedou vodu a pak taky docela pri cekani vymrz. potom jsme vylezli asi 50 vyskovych metru a na zachod sel i bracha, tentokrat i zvracel a vypadal dost bidne. Mezitim nas doslo spoustu lidi, vcetne dalsi skupinky 4 Cechu. Ti se ukazali zejmena pro brachu jako velmi dulezity. Sli jsme pak asi ctvrt hodiny a bracha byl na tom fakt zle. Ptal jsem se ho jestli nechce jit dolu a jestli mam jit s nim nebo to zvladne sam. Po chvili dalsiho cekani rikal ze pujde do 6500m a pak se vrati, a ze mam jit nahoru. Od te doby jsem tedy sem sam. Obcas jsem se ohlizel, kde je a pak ho videl nekde sedet, dal jsem ho nevidel.

Sel jsem sam a predbehl vsechny ty, co nas mezitim predbehli, ale byla to krutost, o poradne chuzi se neda mluvit, clovek spise popochazi, navic teren se brutalne zvednul a stoupani bylo strasne prudke. po ceste jsem sel pustit hnedou podruhe a nekdy pred polednem potkal pod vrcholem nasi skupinu, ktera se vracela z vrcholu, byli tam prvni a uzili si vrchol dostatecne. pozdravili jsme se, popovidali (i kdyz ja si moc povidat nechtel, jelikoz jsem sotva popadal dech) Potom jsem se dopajdal na vrchol a udelal reportaz a par fotek. Byl jsem zdrcenej, ze tam jsem sam a nemel z toho vubec zadnou radost. Navic jsem byl tak vycerpany, ze jsem si to ani uzit nemoh. Pak dorazil nejaky spanelsky par a udelali jsme spolecne fotky. Kdyz jsem odchazel, potkal jsem asi 100m pod vrcholem brachu. Mel jsem hroznou radost. V duchu jsem doufal, ze se neotoci, ale moc jsem tomu neveril, Byl ale uplna troska. Rikal, ze kdyz videl tylidi kolem sebe, co se sotva vlecou, tak si rekl, ze v takovemhle tempu to zvladne taky. Hlavni oporou se mu stal dalsi Cech, co na tom byl stejne bidne jako on.

 
Kdyz jsme se pod vrcholem shledali, rikal jsem mu, ze na nej pockam, on zas rikal, at jdu rozpustit nejaky snih. Cekal jsem asi pul hodiny a nic, byla mi uz silena zima a cely jsem se klepal, jelikoz jsem sedel primo na vetru. Pak jsem si rek, ze musim jit dolu, jinak uplne vytuhnu. Po ceste jsem si sundal macky, ze se budu klouzat, coz byla pekna blbost, jelikoz jsem moc nemoh koordinovat smer, jak jsem byl zeslabnutej. Nakonec jsem nejak dopajdal kus nad tabor a sel jako ve snu. Kdyz jsem se probral, vubec jsem nevedel kde jsem a asi ctvrt hodiny bloudil. Pak jsem v dalce dole zahledl nas tabor a z poslednich sil dosel do stanu. Hned jsem vzal igelitku a sel pro snih a zacal delat vodu, abych ji mel hlavne pro brachu, ktery na tom byl daleko hur nez ja. Udelal jsem dve flasky a termosku a furt ho vyhlizel. V duchu jsem si nadaval, ze jsme na nej nepockal, protoze jsem se hrozne bal, ze se nevrati. Nakonec prisel asi po dvou hodinach uplne vyrizenej a rikal ze taky zabloudil, dokonce daleko vic nez ja, nakonec i diky GPSce trefil do tabora.
Ten vecer jsme chteli jit dolu, ale byli jsme uplne bez energie, tak jsme jen udelali vodu a neco k jidlu a sli spat. Druhy den jsme sesli dolu se vsi bagazi, coz byl zahul a dole si dali zaslouzene hamburgery a pivo. Nasledujici den jsme poslali vetsinu veci po mulach dolu a sami sesli asi 28 km az uplne dolu ven z parku Aconcagua. Tam jsme se poradne najedli v restauraci a prespali v hostelu, Dnes jsme dorazili zpet do Mendozy a odted si budeme uzivat dovolenou... Planujeme mimojine vodopady Iguazu, steaky, vino atd:-)

Co rict zaverem...
V podstate jsme si doted moc neuvedomili, co jsme dokazali. Je to fakt kruta drina s mnoha bolestmi. Dokonce je vycerpavajici i vylezt ze stanu, nebo si zapnout bundu. Nejhorsi je ale postavit stan, tahat potrbne sutry a tak, to byla vzdy totalni makacka na moral... Samozrejme s odstupem casu na to budem mozna koukat jinak, ale ted z toho zatim nijak nadseni nejsme. Ale to mozna prijde a pak naplanujem dalsi akce:-)
Mejte se a brzy na videnou...
Michal

Poslední komentáře
20.02.2009 16:58:13: http://www.novinky.cz/clanek/161988-video-zachranari-celi-obvineni-ze-nechali-zmrznout-horolezce.htm...