PROSTĚ DOBRÝ - osobní web MARTINA BOHMANA

AKTUALITY

Podivuhodnosti planety země i člověka - aneb jak se letělo na druhý konec světa

Určitě si říkáte, proč tak zvláštní název, ale ona taková 12 hodinová cesta letadlem přes půlku zeměkoule a navíc když jde o cestu za čtyři roky vytouženým cílem... Projde Vám hlavou tolik věcí, že slovo "podivuhodné" je na místě. Vyvstanou vám zas v hlavě desítky a desítky zážitků, vzpomínek a peripetií, které ste si prožili v průběhu přípravy na tyhle dny D. Myslíte na lidi, kteří Vám pomáhali. A i když jste je třeba občas (a někdy ještě častěji:) štvali, že nejste víc s nimi, ale na treninkách či závodech bůhví kde, stejně jste věděli, že jsou s vámi, drží vám palce a pomůžou vám s čímkoli...Díky Vám:)!!! ...
...


A protože letíte na západ a utíkáte tak před neúprosnou ručičkou času - však měl taky rudooranžový západ slunce před námi celou cestu o kousíček náskok - připadne vám, že je to tak trochu časo-nečasoprostor právě na tyhle vzpomínky určený.
Ale zpátky na zem. Odbavení na steré Ruzyni proběhlo v pohodě a i tuny materiálu, který vezli biatlonisti a sjezdaři...se bez problému vešel. Ještě zdravice od funkcionářů výboru a státu, zamávání rodné domovině, nažhavit motory a... Let byl stanardní, jen spát to člověku moc nedalo. Pouze drobnější součásti výpravy se pohodlně natáhly na trojsed a spokojeně "odpadly".
Cestou se potvrdilo už to, co se dalo odhadnout hned na Ruzyni, a sice, že to vypadá, že do Vancouveru přijela fajn česká partička. Po pár hodinách letu už se polosedělo či postávalo v hloučcích po letadle, hlavně v zadní části u občerstvení...:) a kecalo se napříč sportovním spektrem. Celkem přirozeně sme se scukli se sáňkařema a začli hned debatovat o nástrahách dráhy a vybavení a našich šancích na medaile:).
A to už uběhlo něco přes 11 hodin letu a pod námi se začla objevovat jednotlivá sportoviště - vtipně jako první na nás vykoukla bobová, skeletonová a sáňkařská dráha v jednom - tedy součást druhého centra her - Whistleru. A v zápětí výhled na krásě osvícený přímořský Vancouver a dráhu s boulemi... Přistání, trochu chaos na letišti, doléhající brutální únava - jak jinak po probdělých 24 hodinách... Ale pak už přistál i bus a my se s dopomocí dobrovolníků nalodili a během vteřiny všichni usnuli jak místní široce rozšířená populace medvědů. Probraly nás až reflektory bezpečnostní kontroly. Potom všichni vystoupit pozdravit se s milými a usměvavými dobrovolníky, projít bezpečnostními rámy, usadit se do snad již posledního shuttlu (česky "pendl"). A jsme už v samotné vesnici. Sympatické přivítání od zdejších členů ČOV Dvořáka, Větvičky, Herverta a dalších, které kvitoval i nejstarší členové výpravy jako nejpříjemnější, co zažili (a že už jich pár zažili:). Rychle na jídlo, do sprchy, napsat rodině, vzít si nějaký prášek na spaní a sweet dreams...vždyť zítra nám začíná první kompletní olympijský den:)
 
 
První dny mezi medvědy
 
Ty by se daly charakterizovat jako menší či větší souboj s aklimatizací, první lehčí či těžší tréninky a taky první dopingové odběry. Vypadá to, že půjdem abecedně všichni, tak doufejme, že podobná přísnost bude vůči všem... Jinak naše oděvní kolekce se tu stává legendární. Ať už ve vesnici, tak i ve Whistleru a Vancouveru se s námi fotí bez nadsázky desítky a desítky lidí a všem se naše stylové bundičky fakt hodně líbí:) Jinak se ještě hodí pochválit pořadatele, včetně ubytování a celkového servisu. Snad jediné, co by se dalo vytknout je teplota kolem 10 C, ale větru a dešti neuměli poručitani ani soudruzi ze Sovětského svazu... Uvidíme jak to všechno bude klapat, až najedou plné stavy.

Žádné komentáře