PROSTĚ DOBRÝ - osobní web MARTINA BOHMANA

Aconcagua 09

Vyčerpávající info o vyčerpávajícím výstupu

Tentokrát kraťoučký mail od petra, se shrnutím všech podrobností.
Hola!
 
Posilam dalsi pozdrav z Mendozy a dalsi cast povidani o nasem vystupu na Aconcaguu. Tentokrat neco o tom, co obnasi takovy vystup a neco o zivote "horolezce":-)
 
Cely vystup i s navratem jsme zvladli za 12 dni. To je pro nasince nezvykleho na takove vysky docela rychla zalezitost. Puvodne jsme si sice mysleli, ze bychom to za optimalnich okolnosti stihli rychleji, ale to se ukazalo jako utopie. Zakladni tabor pro vystup na Aconcaguu ze severni strany (tzv. normalka - rozumej nejjednodussi cesta) se nachazi ve vysce 4360 m. Da se k nemu dojit udolim Horcones za 2 dny. Start je ve vysce asi 2850 m a prvni den se spi v tabore Confluencia asi 9 km od silnice ve vysce asi 3400 m. Vetsina lidi ale dela dalsi den aklimatizacni vystup do zakladniho tabora pod jizni stenou Aconcaguy (ve vysce 4230m), coz je impozantni 2700 m vysoka skalni stena, kterou vylezl treba i Joska Rakoncaj.
 
Tu aklimatizacni turu jsme provedli i my a trosku nas zklamalo, ze tam nikdo netaboril ani nelezl. Mozna na to je sezona jindy nebo skutecne horolezce Aconcagua moc nelaka kvuli te masovce, ktera se tam posledni dobou odehrava (rocne leze/chodi na Aconcaguu kolem 4000 lidi (i kdyz treba na Kilimanzaro dokonce 15000). Uspesnost vystupu na Aconcaguu pro zajimavost udajne 30%, naprosta vetsina lidi ale chodi samozrejme normalkou. Na Aconcaguu se jeste chodi ze severovychodu tzv. polskou cestou bud pres ledovec nebo tzv. traverzem, ktery se ale pred vrcholem asi v 6300m spojuje s normalkou. Polska cesta ma ale dosti dlouhy nastup (3 dny do zakladniho tabora), mensi a drazsi zabezpeceni a chodi ji vetsinou ti, co chteji mit vice klidu a soukromi. My jsme tam ale pri nasem vystupu nevideli prijit z teto strany nikoho ani nikoho taborit v poslednim vyskovem tabore z teto strany.
 
Treti den jsme dorazili do zakladniho tabora, kam vede z Confluencie velice dlouha a unavna 18 km cesta s ostrym stoupani kousek pred taborem. V zakladnim tabore potom konci vystup pro velkou radu lidi, kteri nezvladnou tu pomerne velkou vysku, jeste chvili zapasi s bolestmi hlavy a pak se smutne odeberou zpet do udoli. To byl taky pripad 2 Cechu, co tam dorazili ve stejny den jako my s 8 clennym zajezdem od Karavely. Jeden to zkusil jeste do vyssiho tabora, ale o to rychleji se pak byl nucen pakovat... V zakladnim tabore taky zacaly problemy s kvalitou vody a ja mel svoji prvni sracku a od te doby jsme zacali dezinfikovat veskerou vodu, ktera se zde pije primo z potoka, do ktereho samozrejme priteka voda z okolniho tajiciho snehu a ledu a tak podobne...
 
Dalsi dny se nesly ve znameni postupneho vynaseni stanu do vyssich taboru a i ja s brachou jsme se zacali potykat s bolestmi hlavy. Ty me pak provazely po vetsinu casu v mensi ci vetsi mire. Dokonce jsme kvuli nim museli jednou sestoupit z druheho vyskoveho tabora do zakladniho a pokracovat az dalsi den, co nas stalo asi 2 dny vystupu, promeskani jednoho idealniho vrcholoveho dne a doufani, ze predpoved pocasi se vyplni i o 2 dny pozdeji, coz se nastesti stalo... Vubec nas dost prekvapilo, jak presne vetsinou predpovedi byly (www.snow-forecast.com), protoze bez nich by to byla dost loterie. Jinak stany jsme meli dva, ale misto jejich postupneho prenaseni jsme nechali jeden jako utociste v zakladnim tabore a druhy posunovali smerem nahoru stylem jeden den vynaska casti veci (popr. i stanu) a druhy den definitivni presun smerem vys, coz se urcite osvedcilo.
 
Jinak zivot horolezce je pomerne narocna zalezitost. Pokud patrite do skupiny lidi, co je ve vyssich vyskach boli hlava, je to primo peklo, protoze prasky ten problem neresi, pouze zastrou ci utlumi a vy se pak vystavujete dost zavaznemu, nekdy az zivotnimu nebezpeci. Navic ty bolesti obcas prichazi zcela necekane a nelogicky. Ja sel treba spat v zakladnim tabore zcela v pohode a rano se probudil s bolavou hlavou. Pak jsme vyrazili nahoru a misto zhorseni se to spise zlepsilo... Kazdopadne od zakladniho tabora vys me hlava bolela aspon trochu skoro porad, coz pak zpusobovalo moji zvysenou podrazdenost, casto jsem se rozciloval kvuli kravinam a vubec byl docela nasranej. S tim je treba pocitat a bojovat, coz se mi darilo jen castecne:-).
 
Ridky vzduch taky zpusobuje, ze neustale lapate po dechu a pohybujete se znacne pomaleji. Kazde popobehnuti je vzapeti po zasluze potrestano. Taky se nam stalo (brachovy v Campu Canada a me v Nido de Condores), ze jsme prvni polovinu noci lapali neustale po dechu a nemohli se tak v klidu vyspat. Me navic furt tekly nudle z nosy a mel jsme ho casto ucpany, coz ten problem jenom prohlubuje, protoze se nemuzete poradne nadechnout...
 
Dalsi zajimava vec je, ze clovek ma docela dost volneho casu, protoze denne se lze posunout nahoru jen o max. nejakych 500m (doporucenych je jen 300m), coz stihnete tak za dve hodky a ve zbytku casu je treba se jen najist, napit, pripadne sehnat vodu ci rozpustit snih, sbalit veci, postavit stan apod., coz vam nezabere az tak moc casu. I tak se ale nejak nemate cas nudit, protoze ten zbytek se tak nejak vypari... Vsechno, co jsme krome zakladnich potreb stihli, bylo poslouchat hudbu a ja precist dohromady tak 20 stranek v knizce. Navic nam vsechno hlavne po ranu strasne trvalo, protoze clovek je takovy cely zpomaleny a vzdycky jsme vyrazeli tak aspon o hodinu za neprilis ambicioznim planem (a to ne vzdycky (i kdyz prevazne) mou vinou:-)).
 
Je teda fakt, ze rano jsme vstavali dost pozde, protoze jsme vzdycky cekali, az nas stan zalije slunce, coz se delo kvuli stinu Aconcaguy dost pozde, tak kolem 9. hodiny, i kdyz se rozednival v 7 h. Do te doby jsme vylezli ze spacaku jen zcela vyjimecne. Spacak je totiz nejvetsim pritelem horolezce, protoze to je jedine misto, kde se ma skutecne dobre:-). Ty nase spacaky se moc dobre osvedcily. Ja spal az do Plaza Canada jen v kratkem tricku a trenkach a to bylo v noci ve stanu minus 7. Vys uz jsem se pro jistotu prioblekal, ale to uz bylo ve stanu min nez minus 10. A to se vam fakt ven nechce... Navic se kvuli kondenzaci a obcas nedostatecnem vetrani kvuli vetru/zime ci jednou i snezeni tvorila na vnitrnim stanu celkem slusna jinovatka, ze ktere pak na nas doslova snezilo:-). To se pak zavrtate do spacaku uplne a doufate, ze pristi den bude zas slunecno a vsechno se krasne ususi, coz se nastesti stavalo. Jinak nevim, co bychom s temi mokrymi spacaky a stanem delali. Docela by me zajimalo, jestli se te jinovatce da vubec vyhnout nebo je to specialita naseho stanu. Ale lepsi se de facto snad ani nedelaji, tak nevim:-).
 
Dalsi silena vec je ziskavani vody ci rozpousteni snehu. Az do Nida de Condores se nastesti voda dala ziskat v tekutem stavu (i kdyz s jiz zminenymi nasledky:-)), ale samozrejme je treba jeji nabiranim peclive planovat, protoze led a snih taje a potucky jsou funkci jen odpoledne, kdyz pari slunce a pokud nevyleze vubec, je treba jit na snih. Toho ale nebyva na severni strane Aconcaguy moc a nebyt toho dne, kdy trosku pripadl, bylo by pro nej treba chodit asi dost daleko, protoze lidi je na normalce dost a dost a nosit vodu nahoru z nizsich taboru se vam fakt nechce... Navic rozpousteni snehu je dost nudna a zdlouhava zalezitost a konecne rozumim tomu, proc horolezci v Himalajich stavaji treba ve 2 nebo ve 3 hodiny, aby mohli rozpustit snih na snidani a dalsi den. Ve vysokych nadmorskych vyskach totiz clovek musi hodne pit, protoze organismus se nadmerne dehydruje a my se snazili vypit tak kolem 5 litru denne, nekdy i vic. Voda je navic dost hnusna a prichute, co mate s sebou, se brzy pri takovem mnozstvi omrzi. A klasicky caj se do spotreby vody, jak jiste vite, moc nepocita:-). Navic snih musite rozpoustet v predsince (ktera je u meho stanu nastesti uzasne velka, coz se fakt vyplati...) ci primo ve stanu, protoze na Aconcague nestale dost fouka. Pak musite dost vetrat (jinak se udusite plynovymi vypary), je vam zima a tak... Na rozpusteni potrebnych litru vody ze snehu pritom potrebujete treba i nekolik hodin (tusim, ze to bylo tak 3 litry za hodinu v 6000m). Navic pokud mate plynovou bombu, musite ji porad nejak zahrivat, protoze jinak vam prestane horet, nefunguje piezzo zapalovani, brachovy nefungoval specialni zapalovac, me ani normalni a tak... Proste same zaludnosti a starosti, ktere nelze intuitivne ocekavat ci odvodit a ktere vam muzou zpusobit docela problemy...
 
Pikantnosti taky je, ze na Aconcague je treba od zakladniho tabora vys vykonavat velkou potrebu do tzv. shit bagu (sraciho pytle), ktery pak mate na konci plny odevzdat v zakladnim tabore. My to ted delali jen do chvile, kdy jsme oba dostali ten prujem, protoze s tim by to fakt neslo, jelikoz kdyz jsem to v tom pytli po te prvni neocekavane tekute potrebe videl, byl jsem rad, ze jsem se nepozvracel. Takze od te chvile uz jsme behali bez pytle za skaly (coz ostatne dela rada lidi tak jako tak) a nase pytle pak odevzdali poloprazdne.
 
Dalsi neprijemnosti je monotonni strava. My si prinesli vetsinou dehydrovanou stranu, coz byla velka chyba, protoze uz za par dni jsme ji nemohli ani videt a takove proteinove tycinky jsem z poloviny prinesl zpet. Takze i kdyz me chut k jidlu nepresla ani nahore, chut na nase jidlo me presla uz dole. Dokonce jsme pak dvakrat zasli z zakladnim tabore na 2 hamburgery, i kdyz jeden prisel asi na 150 Kc. V zakladnim tabore si vubec muzete celkem uzivat, nekdy maji i steaky, pivo, colu, pizzu a samozrejme i postel ci teplou sprchu a internet. Jen je treba si trosku priplatit, coz se nam moc nechtelo. Nesetrili jsme ale na doprave veci do a ze zakladniho tabora na mulach. Dohromady nas to stalo tam i zpet 225 dolaru, ale byly to dobre vynalozene penize, protoze sami bychom asi museli jit nadvakrat... Kazdopadne uz taky moc dobre rozumim tomu, proc horolezci tak zduraznuji dobre jidlo a pohodli v zakladnim tabore, protoze jinak by byl pobyt na expedici za chvili skoro nesnesitelny.
 
Posledni veci, o ktere se zminim, je dost velka monotonnost pri pohybu po jedne hore nahoru a dolu za ucelem aklimatizace. Vsechno mate za chvili dost okoukane a nebyt nadherneho Co. Cuerno tyciciho se nad zakladnim taborem (takovy mistrni Matterhorn), nebylo by za chvili moc na co koukat protoze vam to tak trochu zevsedni. A kvuli tomu koukani prece na horach jste:-). Takze i tady chapu, proc je lepsi se radsi aklimatizovat na jine, mensi hore a pak tu vetsi "vybehnout" bez zbytecneho vraceni.
 
No nic, myslim, ze jsem se uz docela vycerpal, takze zbytek vam dopovim po navratu. My jsme ted na par dni v Mendoze a zatim nemame dany plan, co dal s nacatym tydnem. Vratime se kazdopadne v nedeli vecer. Vcera jsme si dali ten 600 g steak a i kdyz ty texaske furt zustavaji neprekonane, dalo se... I vino stalo za to, prestoze ty tri lahve, co jsme ochutnaly, staly jen mezi 20 a 30 pesos, coz byl takovy obycejny zaklad... Takze vecer to mozna zopakujem:-)
 
Tak se mejte krasne a uzivejte si zimu! My si tu pro zmenu uzijem leta, je tu momentalne tak 30 st.:-)
 
Hasta la vista!
 
Petr
Žádné komentáře